O původu Rabštejna

Do hlubokých manětínských lesů zavítal kdysi na lov kníže, zastavil se v údolí Střely, postavil stan a opodál rozbili stany jeho rytíři. Tiché ztracené údolí ožilo hlukem a shonem a plnilo se hlučným halasem.

Jeden ze cvičených sokolů, uchvátil černého havrana kroužícího opodál. S kořistí vrátil se do tábora a počal ji rvát zobákem. V útrobách havrana zazářil vzácný drahokam.

Podivil se kníže vzácnému kameni, jemuž podobného dosud neviděl. Byl neobyčejné krásy a takového lesku, že oči od něho přecházely. Dal jej ocenit mudrcům, kteří dleli v jeho průvodě, a mudrci prohlásili, že je to zázračný kámen, v němž zaklety jsou mocné, čarovné síly.

Zpráva o čarovném kameni rozšířila se po širém kraji. Krátce nato přijel do tábora rytíř ze sousední země, a takto promluvil: „Jasný, vzácný kníže! Odpusť cizinci, který se osmělil před tebe předstoupit, aby k tobě vznesl svoji snažnou prosbu. Měl jsem na svém hradě vzácný klenot, čarovný kámen, svěřený mi mocným čarodějem. Ten drahokam ztratil se mi z komnaty a spolkl jej starý havran. I přicházím k tobě, vzácný kníže, se svou smělou prosbou, abys mi kámen, jejž našla tvá čeleď v útrobách havrana, milostivě vrátil“.

„Pravdivou tvá řeč zdá se být,“ řekl kníže, „ale abych důkaz měl, žes jeho pravým majitelem, k slovům svým připoj hned skutek!“

Rytíř vzal drahokam z knížecích rukou a podržel jej v dlani. Pronesl přitlumeným hlasem tajemnou formuli a v tu chvíli zatměly se nad údolím těžké, černé mraky, zaburácel hrom a počaly se křižovat blesky. Nad skálu se vzneslo poděšeně hejno vran, avšak vzápětí zřítilo se k zemi, zasaženo blesky. Tu rytíř zatočil drahokamem – a hle, mraky se rozplynuly jako pára, slunce zasvítilo do údolí, po bouři nebylo slechu.

Kníže neotálel déle a rytíři vydal jeho drahokam.

Rytíř se zaradoval a pravil: „Děkuji srdečně za tvoji velkodušnost. Nechci však zůstat dlužníkem. Na památku havrana, který byl v těchto místech dopaden sokolem, nechť vyroste tu na skále pevný, krásný hrad, který ti bude sloužit ke cti i k pohodlí, až opět se svou družinou v tyto končiny na lov zavítáš!“

Zatočil rytíř čarovným kamenem, pronesl novou tajemnou průpověď – a hned ze skály, černající se nad táborem, vyrůstaly hradby a tyčily se věže a do rána stál tu nový, krásný hrad. Kníže jej na památku nazval „Havraní kámen“ (německy Rabenstein – Rabštejn).

Takto ve zkrácené verzi zní pověst o vzniku Rabštejna, ale jak to bylo doopravdy?

První zprávy o Rabštejnu pocházejí ze 13. století, kdy na skalnatém ostrohu vyrostla kamenná tvrz. Tu další vlastník-významná osoba-podkomoří a rádce krále Jana Lucemburského Oldřich Pluh přestavěl na hrad, který se stal významným šlechtickým sídlem a v předhradí založil opevněné město, kterému u krále vymohl městské právo.

Synové Oldřicha Pluha si znepřátelili krále Karla IV., ten Rabštejn nejprve nařídil zbořit, ale když se s hradem a jeho výjimečnou strategickou a poté i malebně krásnou polohou seznámil, přinutil odbojné bratry k prodeji hradu a sám se stal jeho vlastníkem. Hrad a jeho úžasnou přírodu kolem si zamiloval a často zde pobýval, čímž se málokterý český hrad může pochlubit. Výnosy z rabštejnského panství věnoval své čtvrté manželce Elišce Pomořanské (známé svou silou, s níž holýma rukama údajně lámala meče). Město dostalo od krále i právo vybírat clo.

Syn Karla IV. Václav IV. postoupil hrad do zástavy Benešovi Čertovi z Hořovic, v době husitských válek se, neznámo jak, hradu na nějaký čas zmocnil Jindřich Plavenský a tímto se i hrad do válek nepřímo zapojil, nikdy však husity dobit nebyl. Dále pak rabštejnské panství bylo panovníky zastavováno různým držitelům, nutno zmínit zejména Calty z Kamenné hory (příbuzní krále Jiřího z Poděbrad), pány z Gutštejna. Jak šel čas staletími byli to Šlikové, kteří po požáru v polovině 16. století vyhořelý hrad nechali znovu přestavět do podoby pozdně gotického a renesančního zámku, dále Švamberkové, Libštejnští z Kolovrat, nakrátko i Albrecht z Valdštejna. Velký rozvoj Rabštejna (a to nejen zámku) je spojen s rodem Pöttingů, kteří přestavěli renesanční zámek po roce 1705 do částečně barokní podoby s klasicistními prvky. Úpravy v romantickém stylu se dočkaly pozůstatky hradu za zámkem, později (za Lažanských) upravené v horní části na vyhlídku.

Dalšími majiteli byli Černínové, Krakovští z Kolovrat a v roce1748 se stávají posledními šlechtickými majiteli až do roku1 945 Lažanští.

Tipy co dělat s dětmi na Plzeňsku